Survival v Krkonoších

Survival výlet v Krkonoších je můj první jednodenní výlet z kategorie velmi náročné turistiky a útěkem do divoké zimní přírody. Tento výlet vybočuje ze standardních výletů, které obvykle podnikám se Zuzkou. Cílem bylo vystoupit z komfortní zóny a posunout doposud získané zkušenosti na novou úroveň. Oslovil jsem proto svého nejlepšího kamaráda Tomáše Legáta, který má za sebou několik přespání na sněhu, aby do toho šel se mnou.

NÁROČNOST

 5/5

max. 1 410 m n.m.

min. 691 m n.m.

18,7 km

Vrbatovo návrší

1 turistická známka

POBYT:

DOPRAVA:

PRO:

UBYTOVÁNÍ:

POVRCH:

PODMÍNKY:

PŘÍPRAVA NA SURVIVAL

Příprava na přespání v chladném počasí je logicky zcela odlišná od výletů, kdy využíváte služeb hotelů, z nichž vyrážíte do okolí. Případně když v teplých měsících spíte pod širákem. Rád bych zdůraznil, že tento druh turistiky není vhodný pro každého. Všichni buďte proto velmi obezřetní a hlavně připravení, když něco takového budete plánovat. Sám jsem přípravě výletu věnoval několik týdnů, abych nemusel být nucen vracet se zpět domů nebo v horším případě si volat horskou službu o záchranu.

OBLEČENÍ & VYBAVENÍ

Sníh, vlhko, vítr, mokro a zima jsou vaši nepřátelé. Je důležité mít proto kvalitní oblečení a správně vrstvit. Na výletě mám tři základní vrstvy:

První vrstvu volím termo prádlo s dobrým odvodem potu, druhou vrstvu fleecovou mikinu a třetí vrstvu hardshell bundu.
Nohy mám v termo prádlu a na nich voděodolné kalhoty.
Suché oblečení na přespání ve spacáku mám v batohu.

Vybavení na přespání pak zahrnuje:

Expediční stan, plachtu, tyvek, karimatku, spacák do zimy, teplou vložku do spacáku, nouzový spací pytel, trackové hole, plynový vařič, vodu, nesmeky , lékárničku a část věcí z KPZ.

Na našich stránkách v sekci naše vybavení si můžete prohlédnout detailně jednotlivé položky, které pro cestování používáme.

ZÁVĚREČNÉ PŘÍPRAVY

Datum výletu jsme vybrali deset dní před odjezdem, zvolili jsme 18.2.2023 a ze tří lokalit se shodujeme na Krkonoších. Krkonoše jsou pro nás svou polohou nejdostupnější a umožňují neztratit příliš mnoho času cestováním v autobuse, zároveň jsou to jedny z nejdrsnějších hor, kde si člověk může vyzkoušet svoji odolnost a připravenost. To je dobrá kombinace, co myslíte?

Plány nám v tuto chvíli může zkomplikovat pouze počasí. Předpověď před odjezdem průběžně sledujeme každý den a doufáme, že si příroda na poslední chvíli nevymyslí nějakou překážku, ovšem zákon schválnosti platil. Den před odjezdem vychází ⚠️ varování pro část území ČR na velmi silný vítr. To nás mírně zaskočilo, ovšem důvod pro zrušení již naplánovaného výletu to rozhodně nebyl. Varování nás donutilo jen mírně přehodnotit naše spaní na divoko a řekli jsme si, že vyčkáme a posoudíme situaci podle toho, až ji na vrcholu pocítíme na vlastní kůži.

SURVIVAL VÝLET V KRKONOŠÍCH

Autobusem přijíždíme do Harrachova v 11:41. V Restauraci Pod Čerťákem, si chceme dát krátkou přestávku na malý oběd a občerstvit se. Restauraci pod Čerťákem pokládám za jednu z nejlepší a cenově dostupných restaurací v Harrachově. Proč? Kvůli výborné polévce, připravované do malého chlebového bochánku, velkému výběru jídla a dobrému pivu. Dlouho se však nezdržujeme, nechceme, aby nám zdřevěněly nohy a cesta na vrchol je ještě dlouhá. Na zledovatělém povrchu ihned po výlezu z restaurace mi podklouzne noha. Tomáš se mi směje, protože to bylo tak nešikovné podklouznutí, u kterého hrozilo natržení třísla. Avšak jsem připraven! Nasazuju si na boty nesmeky, abych zamezil dalšímu pádu. Tak vyrážíme na survival v Krkonoších!

Déšť všude kam se podíváš! Intenzivní déšť nás doprovází od okamžiku, kdy jsme vystoupili z autobusu, až do pozdních odpoledních hodin. Mokrý povrch komplikuje pohyb po cestách, dešťové kapky zeslabují pevnou vrchní vrstvu a místy se při došlapu nepříjemně propadáme. To jsem teprve na začátku!

Zhruba po třiceti minutách přicházíme k Mumlavskému vodopádu. Vodopád je vysoký necelých 10 m a je jedním z nejvyhledávanějších a z hydrologického hlediska jeden z nejmohutnějších vodopádů v České republice. K vodopádu se rozhodneme jít blíže, přiblížení k němu je trochu nebezpečné, mimo sněhu kolem je cesta dost zledovatělá. Turistické hole dodávají jistotu v chůzi, ale ani ty nezabrání, aby Tomáš podklouznul a div se nenamočil v Mumlavě. Nebylo to tak hrozné, prý už na stejném místě podklouznul v létě (myslím, že to bylo zhruba tady) a instantní karma za posměšky zafungovala nečekaně rychle.

"DEŠŤIVÝ" SURVIVAL V KRKONOŠÍCH

Předpověď počasí se opravdu vyvedla, po necelých 2 km přicházíme k útulně „Stan u Mumlavy“ a na chvilku se schováme do sucha. Oblečení máme mokré, ale nepromáčí nám druhou vrstvu i přes to se snažíme trochu bundy po útulně rozložit a nechat si je vyschnout. Co budeme dělat? Pravý čas na to si dát pivo a promyslet pokračování našeho survivalu. Cestu na vrchol nevzdáváme, ale rozhodujeme se nechat si pro případ nouze tuto útulnu v záloze, kdyby došlo ke zhoršení podmínek. V okamžiku, kdy vycházíme z útulny, začne pršet ještě více, no není to úžasné?

VZHŮRU NA VRCHOL A JEŠTĚ VÝŠ ...

Výlet mě po celou dobu baví, je to něco zcela jiného než můžete zažít při běžné turistice. Příroda kolem je ve své zimní přirozenosti a je jen na jednotlivci, jestli se jí dokáže s respektem přizpůsobit a přežít v ní. Hlavní je, že se po celou dobu cítím v teple, za to jsem rád, i když se mi promočili rukavice a v botách začínám cítit mírně vlhko, není mi zima, pohyb mě hřeje. Tomáš mi sděluje, že tohle je jeho poslední spaní na sněhu, že to dělá jen kvůli mě, protože jsem na něm ještě nikdy nespal. Prý, už dvakrát odmítl, že na sníh spát nepůjde, ale vždy povolil a šel. Jsem mu za to nesmírně vděčný a doufám, že to jeho NIKDY, se NĚKDY v budoucnu prolomí a zase vyrazíme. Co Tome?

STOUPÁNÍ NA VOSECKOU BOUDU

Jedna z nejzajímavějších fází výstupu s převýšením 300 m do kopce směr Vosecká bouda. Cesta je místy odkrytá a „nechrání“ ji stromy, zhruba v polovině cesty přestalo pršet a na krátkou chvíli se radujeme. Umožňuje nám to krásný, ale krátký pohled do údolí. Déšť střídá po chvilce sníh a začíná se zvedat silnější vítr, před kterým varovala páteční předpověď. V této fázi nekoukám kolem sebe, vítr do nás šlehá sníh a zhoršuje se viditelnost. Tomáš je přede mnou a já se držím jeho stop. Koukám do země a doufám, že se co nejdříve před námi ta bouda už objeví. Byl to ten okamžik, kdy víte, že za chvilku se cíl objeví a jen musíte trpělivě jít. Po několika metrech zvoláme: „Ha bouda!“ Vstup do ní nemůžeme na první pokus najít. Boudu musíme obejít a konečně jsme uvnitř.

PAUZA VE VOSECKÉ BOUDĚ

Do Vosecké boudy přicházíme jako dva sněhuláci, v chodbě se oklepeme a vstupujeme do prostoru restaurace, abychom se občerstvili a usušili oblečení. Což není ihned možné, protože velký stůl u topení si zabrala skupinka Poláků a rozprostřeli si své oblečení tak, že nebyl prostor pro ostatní. Objednáváme si mezitím jídlo, pivo a čekáme, až odejdou. Skupinka zhruba po půl hodině odchází, máme již snězené jídlo a přemisťujeme se k topení sušit bundy, čepice a rukavice. Stejné úmysly měla naproti nám další parta turistů a po chvilce i další lidé v restauraci.

KRÁTKÁ HISTORIE

Vosecká bouda leží ve výšce 1260 m n. m. Založena byla před rokem 1743 jako seník, kolem roku 1790 sloužila jako přístřešek pro dřevaře a hospodářské stavení. Název „Vosecká“ získala podle louky, na které stojí. Pro turistické účely je využívána od roku 1896 a v roce 1900 byla přestavěna a rozšířena. Nynější podobu dostala přestavbou po konci druhé světové války. Jako jedna z mála hřebenových bud nebyla nikdy zasažena požárem. Její další raritou je nepřítomnost elektrické sítě, potřebná energie je vyráběna dieselagregátem. „V zimním období se tato cesta promění v lyžařskou magistrálu, po které je možné cestovat pouze na běžkách“. S tím ovšem nesouhlasím, ano bylo by pro nás pohodlnější mít na nohou sněžnice, ale i tak je možné se k boudě dostat, vždyť jsme toho příkladem. Když je vůle je i cesta.

STMÍVÁ SE, MUSÍME JÍT

Čas běží, uvědomujeme si, že musíme jít. Oblečení sice nevyschlo, jak jsem si představoval, ale to by bylo příliš jednoduché. Pohled z okna nenabízí žádný výhled, z kterého by se dalo posoudit, jak je venku, protože všude je bílo. Místní skupina turistů nám doporučila, abychom došli k rozcestníku Česká budka, že je tam možné přespat, rozhodujeme se proto dojít tam.

SURVIVAL ZAČÍNÁ PRÁVĚ TEĎ

Po výstupu z boudy je kolem nás pohádková krajina. Mírně ustoupila intenzita větru a na chvilku přestalo sněžit. Přes hlavu máme kuklu, čepici a kapuci. Boty nám po celodenním chození vypovídají službu a jsou značně promáčené, což není dobré, ale tak nějak jsme s tím počítali. Klidné podmínky netrvají dlouho, mezi Tvarožníkem a rozcestníkem Česká budka se počasí z minuty na minutu změní v absolutně nepřátelské prostředí. To je ten okamžik, kdy začíná survival výlet v Krkonoších. Prakticky nevidíme na cestu, o orientaci podle turistických značek, nemůže být v tomto prostředí řeč. Kolem nás je bílá tma. Tyčové značení kolem cesty nám pomáhá držet směr, bývají dlouhé 4 metry a odhaduji, že jsou od sebe vzdáleny cca 10 m, což je i naše přibližná viditelnost do dálky.

POTKÁVÁME HORSKOU SLUŽBU

Cestou nás dvakrát míjí horská služba a po třetí se u nás i zastaví, v tom nejhorším počasí! Záchranář hovoří polsky a je vysoký skoro dva metry (v ten moment mi to tak připadá). Prohlédne si nás svým ostrým zrakem a ptá se kam jdeme a jestli máme světlo. Na vleku skútru sedí dva pasažéři, které veze do bezpečných podmínek. Pomoc naštěstí nepotřebujeme, víme kam jdeme a že to zvládneme!

HLEDÁNÍ PŘÍSTŘEŠKU

U rozcestníku Česká budka, zjišťujeme, že tu žádná nocovna není, pouze týpí ze stromových kůlů. Musíme jít dál. Našim cílem má být rozcestník Pramen Labe. Blízko rozcestníku je kamenný objekt s umístěnými erby měst, kterými řeka Labe protéká. Ovšem my jsme ho neviděli! Místo, kde jsou erby bylo kompletně zasněženo a nevšimli jsme si ani směrového ukazatele. Rozcestník nám zcela zmizel. Pokračujeme „slepě“ dál a přicházíme k rozcestníku Labská louka, to pro nás znamenalo jediné, že jsme rozcestník Pramen Labe přešli. Týpí z dřevěných kůlů, které je u cesty nám poskytne útočiště a zvažujeme přespání v něm. Naposledy se díváme do mapy a zjišťujeme, že pokud půjdeme dosavadním směrem 820 m, dojdeme k přístřešku U Čtyř pánů. To je slibné, je tam nocovna, kde můžeme přespat! Rukavice si sundávám z rukou navzdory okolním podmínkám a průběžně kontroluji mapu, protože tento rozcestník, už nesmíme minout!

NOCOVNA U ČTYŘ PÁNŮ

Tomáš se mě ptá: „Nemáme tam už být?“ „Ještě chvilku, jdeme správně, ale vítr nás zpomaluje, jdeme jak šneci, to se ti jen zdá!“ Odpověděl jsem. V ten moment byla nocovna od nás cca 200 m. Po chvilce konečně vidíme rozcestník a za rozcestníkem nocovnu! Když do ní vlezu, zvolám radostně: „HURÁ!“ Najednou se z podkroví nocovny ozvaly hlasy dalších dvou turistů nám podobných a dali jsme se do řeči. Po chvilce beru plachtu a vytvářím z ní improvizované dveře, protože tu není nic co by blokovalo vchod. Tomáš připravuje oheň, abychom se v místnosti trochu ohřáli.

NEČEKANÁ NÁVŠTĚVA

Při přípravě dveří, nám do chalupy vlezou z venku nečekaně dvě další osoby a třetí čeká s baterkou venku. Co se děje? Zjišťujeme, že se jedná o skupinku mladších „turistů“, kteří se vydali s alkoholem v ruce na okružní procházku a rozdělili se. Což je ta největší hloupost, co mohli udělat! Pít alkohol a rozdělit se od skupiny v takové situaci?!

Po chvilce přichází zbytek a nás je najednou v nocovně 4 + 7 lidí navíc. Chtějí se na chvilku zahřát a pak odejít. Alkohol jim dodal kuráž na blbé kecy, ale nenecháváme se rozladit, víme, že za chvilku vypadnou, sdělili nám, že mají ubytování na Labské boudě. Užijte si to, myslíme si v myšlenkách. Když nás opustili, vkročili, už do dost nebezpečných podmínek a bez turistického vybavení je to docela hazard se životem. Obdivujeme dvě holky, které s nimi jdou, říkáme si, že asi dostanou kluci na hotelu dost bídu a partneři budou mít, co žehlit.

SURVIVAL SPANÍ V NOCOVNĚ

Lavičky nám poslouží jako postele, pokládáme si na ně tyvek, karimatku a spacák s oteplenou vnitřní vložkou. Převlékáme se do suchého a ještě před tím jsme si roztáhli po místnosti oblečení, aby nám oschlo. Jdeme spát.

Uleháme asi kolem desáté hodiny. Venku je kalamita, nárazový vítr naráží do nocovny a my, co jsme uvnitř, doufáme, že dřevěné stavení vydrží stát. Vítr se v noci točí a naráží i do plachty, která představuje improvizované dveře a chvílemi dělá dost hluk. Usnout se nám nedaří. Karimatka mi na tyveku klouže a já se přes noc snažím vždy posouvat k okraji, abych nesklouzával ke stěně, kde byl led a mokro. Tento stav, trvá do ranních hodin. Zhruba ve tři hodiny ráno vítr ustal a my usínáme. Tomáš ovšem musel ještě na záchod, když byla venku kalamita, nechtělo se mu (nedivím se), ovšem moje přidělaná plachta mu byla překážkou a nevěděl, jak se dostat ven. Prostě se nějak prorval skrz i když stačilo vytáhnout jen nůž z mezery ve dřevě.

KLIDNÉ RÁNO V KRKONOŠÍCH

Probouzíme se mezi 6:30 a 7:00. S Tomem na sebe mrkneme, že jsme oba vzhůru a pomalu lezeme ze spacáku. Zahříváme se pohybem a děláme si snídani na plynovém vařiči. V mém případě to byl spíše oběd, dávám si kuře po mexicku a ovesné sušenky s čokoládou. S kluky se dáváme do řeči a oni sami se podivují, že jsme do nocovny došli bez sněžnic. Oni odpovídají: „No jo, to jsou ještě mlaďoši!“ aneb jak již jsem psal, kde je vůle je i cesta.

Kolem 8:00 odcházíme z nocovny a s kluky se loučíme, byli jsme rádi, že jsme narazili na správné turisty na správném místě. Pokud se k vám tento článek dostane, napište.

Venku bylo krásně, žádný vítr, nesněžilo, nepršelo. Slunce bylo na obzoru zastíněno bílou mlhou. Šlo se nám velmi příjemně. Čekalo nás zhruba 6 km do nedaleké obce Horní Mísečky. Nastupujeme do autobusu přímo do Prahy na Černý most.

To byl náš survival výlet v Krkonoších! Moje první ochutnávka z náročnější turistiky, příště se rozhodnu pro vícedenní výlet. Jak se vám článek líbil? Vyrazili jste někdy na něco podobného? Napište nám 🙂.

ZDROJE

Vosecká bouda – Wikipedie. [online]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Voseck%C3%A1_bouda
http://www.voseckabouda.cz/
Mumlavský vodopád – Wikipedie. [online]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Mumlavsk%C3%BD_vodop%C3%A1d