Spontánně se vydáváme spát pod širé nebe. Zuzka navrhla ve středu večer výlet do přírody. Ve čtvrtek jsme se rozhodli a v pátek vyrazili. Zvolili jsme oblast Týnce nad Sázavou a Benešova. Společně se pod širé nebe v tomto roce vydáváme společně poprvé. První noc přečkáme pod širým nebem u vyhlídkového místa Sekaná skála a druhou noc nedaleko zámku Konopiště v Benešově. Noční obloha nám poskytla skvělou viditelnost s výhledem na hvězdy a okolí hradu Kožlí nabídlo pohádkové prostředí krásné přírody, zvířat a klidu. Narazili jsme zde totiž na desítky, až stovky bažantů, kteří zde volně žijí a jsou na každém kroku. Kolem polí létají divocí ptáci a žáby skáčou přes cestu. Vítejte na našem víkendovém výletu pod širák v okolí Týnce nad Sázavou a Benešova. Kde nedávají lišky dobrou noc, ale bažantí rodinky.
max. 503 m n.m.
min. 691 m n.m.
37 km
Sekaná skála, Panská skála, okolí Konopiště
5 turistická známka
POBYT:
- 2 NOCI (8.-10.9.2023)
DOPRAVA:
- BUS
- VLAK
PRO:
- Lehká turistika
UBYTOVÁNÍ:
- Pod širákem
POVRCH:
- Zpravidla rovný
- Sucho
PODMÍNKY:
- Slunečno
- Nad ránem vlhko
- Viditelno
PŘÍPRAVA NA VÝLET
Pokyn od Zuzky zněl jasně! Jedeme spát do přírody a vymysli místo (Lukáši)! Napadli mě různé lokace, ovšem vyhrál směr dolní Posázaví. Ve čtvrtek večer jsme se rozhodli a v pátek po práci vyrazili.
OBLEČENÍ & VYBAVENÍ
Předpověď nám hrála do karet více, než kdy jindy, není nutné proto vymýšlet složité vrstvení:
- Bavlněná trička a kraťasy/lehké dlouhé kalhoty;
- Lehké turistické boty;
- Pro jistotu teplou mikinu;
- Letní spodní prádlo na noc do spacáku.
Na našich stránkách v sekci naše vybavení si můžete prohlédnout detailně jednotlivé položky, které pro cestování používáme.
Detailní mapa našeho výletu je k nahlédnutí zde.
VYRÁŽÍME NA VÝLET DO TÝNCE & BENEŠOVA
Scházíme se na zastávce Praha-Modřany, ze které vlak odjíždí 18:14 směr Prosečnice. Vlak byl dost přeplněný, že jsme měli problém si sednout a pravděpodobně s kapacitou cestujících měli potíže i průvodčí, protože po nás nikdo nechtěl zaplatit cestu ač jsem peněženku svíral viditelně ve své ruce, nikdo nechtěl mé peníze. Stalo se vám to na této trase také? Cestou se snažíme dívat z okna do okolí a pozorujeme krásnou přírodu kolem tratě, kopírující zatáčky a svahy řeky Sázavy.
V 19:05 vystupujeme v Prosečnici. No a než vyrazíme do lesů, volíme krátké občerstvení v restauraci Na Zastávce což je neuvěřitelná hospůdka, se skvělou obsluhou, člověkem hrajícím na kytaru, výborným jídlem a pivem. Do takové restaurace by to nikdo neřekl, ovšem nemůžeme si v žádném případě stěžovat!
Tlačí nás trochu čas! Musíme vyrazit! V osm hodin večer opouštíme restauraci a po červené se vydáme směr Hornopožárský les. Očekávali jsme hojnou přítomnost trampů, ovšem za celou dobu stoupání jsme mimo zvířat nenarazili na nikoho. Hned na začátku lesa nás přivítalo dost strmé stoupání a po chvilce celé okolí dosti hlubokého lesa změnilo barvu do večerních odstínů tmy a musíme použít čelovku. To zrovna začaly vylézat žáby a my si museli dávat pozor, abychom nějakou nezašlápli.
Zhruba kolem deváté hodiny přicházíme lesní cestou k vyhlídkovému místu Sekaná skála, kde je parádní výhled do okolí. I přes přicházející tmu se ještě chvilku kocháme posledními zbytky světla dopadající do okolí. Když už skoro není vidět hledáme si místo na spaní. To není sice ideální, ovšem nečiní nám to problémy a po chvilce pátrání máme skvělé místo pod hvězdami.
POD ŠIRÝM NEBEM
Před usnutím pozorujeme dobrou půl hodinu hvězdy a po chvilce usínáme. Když vedle sebe ležíme říkám si: Jo povedlo se to! Výlet za přírodou, krásnou přírodou, zvířaty a klidem jak se patří a počasí nám přeje. V noci mě na chvilku probudil měsíc, který měl neuvěřitelnou viditelnost a donutil mě otočit se na druhý bok.
Zuzka si chtěla ještě než půjdeme spát nastavit budík, řekl jsem jí, že je to zbytečné. Na spaní pod širákem je krásné to, že příroda vás zbudí sama, ať už se jedná o veverku skákající mezi uschlými listy hledající oříšek, nebo malého ptáčka cvrlikajícího na stromě nad vámi či trempy, kteří vstávají dříve než vy a vy slyšíte jejich chůzi přicházející z nedaleký cesty. No a byla to pravda? Ano! Vzbudilo nás ptactvo a pozvolna přicházející východ slunce.
Vstali jsme a zabalili si vše do batohů a přemístily se na lavičku k vyhlídce Sekaná skála. Nic nás nerušilo, až na sršáně létající kolem stromu u lavičky. Ty mírně narušovali naše klidové ráno. Snažili jsme se navzájem se ignorovat a fungovalo to. Na snídani máme teplý čaj a ovesnou kaši s čokoládou a oříšky.
Kam vyrazíme? Výlet nemáme moc promyšlený, máme hrubou představu o tom kam dojít, ale nepromysleli jsme si ho do detailu! Musíme se proto podívat do mapy, co všechno směrem k Týnci nad Sázavou můžeme vidět.
SMĚR TÝNEC NAD SÁZAVOU
Po žluté to bereme k rozcestníku Horácká stezka, kde zhruba v polovině nacházíme studánku. Voda byla v minulosti pitelná, nyní už je lepší se tomuto vodnímu zdroji vyhnout. Informace je dohledatelná i na Národním registru pramenů a studánek. Na rozcestníku zabočujeme vpravo na červenou turistickou značku, kde nás čekají zhruba dva kilometry k vyhlídce Panská skála. Vyhlídka možná není díky stromům bránící širokému výhledu úplně dechberoucí, ovšem poskytlo nám to pohled do jižní části krajiny našeho dnešního putování. Aniž bychom to věděli, tak tam v dálce kam jsme se dívali nás čeká nocleh a stovky bažantů.
Dlouhou dobu nás otravovali mouchy a to i při chůzi v relativně suchém prostředí. Nezbylo než se navzájem tolerovat. Překvapení přišlo v okamžiku, když Zuzka našla kolem cesty několik malých klouzků, které šetrně sebrala a uložila do prodyšného látkového sáčku. Budeme doma sušit!
Modrá turistická značka nám sebrala na moment klid. Na této trase bylo spoustu cyklistů, jedoucí ohromnou rychlostí. V Týnci nad Sázavou jsme si dali občerstvení v Bistru Příběh. Počasí už bylo kolem odpoledne mírně nesnesitelné, slunce pařilo a záchranou nám byl stín tohoto občerstvení, kde si dáváme oběd a pití. Na zhruba dvě hodiny se zde zastavujeme a pak v místním infocentru nakoupíme turistické známky, projdeme se kolem uzavřeného románského hradu Týnec a naše putování v tomto městě zakončíme zmrzlinou ve stánku U supermarketu. No a po zákusku valíme autobusem do Benešova!
DOBRODRUŽSTVÍ V BENEŠOVĚ A OKOLÍ
Autobus odjíždí zhruba kolem čtvrté hodiny směr Benešov. Co nás tam čeká? Zámek Konopiště přeci! Přes centrum Benešova míříme zámecký park k dominantní bráně zámku, za kterou se nachází medvědí příkop. V medvědínu je v současnosti chován vzácný druh medvěda ušatého (himalájského), jeho jméno je Jiří a má kromě výběhu k dispozici ještě uzavřený prostorný kotec s třemi oddělenými částmi a chodbičkou.
Zámek a jeho okolí je úchvatný. Do dnešní doby se zachoval v podobě, jakou dostal při poslední přestavbě za arcivévody Františka Ferdinanda d´Este. Procházíme si nádvoří zámku a přilehlou zahradu, ve které je páv. Zámek je ze všech úhlů úchvatný a pohádkový. Večeři si rozhodneme dát u Konopišťského rybníka na odpočívadle. Zuzce uvařím kávu a sníme si některé z našich posledních zásob. Ač jsme měly myšlenky na koupání, po chvilce přemýšlení nás toto nadšení opustilo a rozhodli jsme se proto jen využít čas k odpočinku s výhledem na věž zámku Konopiště.
PROCHÁZKA S BAŽANTY
Zhruba kolem šesté hodiny se chystáme na cestu. Naše místo noclehu má být zřícenina hradu Kožlí, vzdálená od našeho startovacího bodu zhruba 5 km. Putování kolem Konopišťského rybníka s pohledem na skoro již zapadající slunce v klikatících zatáčkách je vskutku pohádkové. Vodní hladina odráží slunce a my ho tak můžeme jakoby vidět dvakrát. Zjišťujeme, že blíže k Jarkovickému rybníku je vodní plocha dosti zapáchající protože zde je voda stojatá a toto odpočívadlo u Žofiina mostu není zcela ideální na oddechnutí. Lesní cestou využijeme jako zkratku a napojíme se na žlutou turistickou značku, v dálce vidíme Kostel svatého Jakuba, známý též jako Chvojen.
Od této části začíná pravé dobrodružství! Mimo to, že nás na lipové aleji málem srazila řidička, která měla celou silnici jen pro sebe, ale na poslední chvíli si všimla, že po ní někdo je (asi k jejímu překvapení), vidíme něco daleko zábavnějšího a bude nás to doprovázet, až do místa našeho dnešního spaní pod širákem. Bažanti! Prvně jsme se tím jen pobavili, blízko silnice se něco v husté trávě mihlo a schovalo pod větší větev stromu, když zjistil, že ho pozorujeme, utekl přes pole pryč. Ovšem při chůzi kolem kukuřičného pole zjišťujeme, že všude jsou rozmístěny krmelce se zrním a vodou. To nám už přijde divné. Pro koho to tady je, říkáme si. Za rohem pole nám to dojde, při pohledu do dálky je „ulička“ a v ní desítky bažantích rodin. Pasoucí se a volně pobíhají a žijí si zde v klidu.
Za rozcestníkem „Chvojen – dvůr“ zjistíme, že Mapy.cz ukazují zcela jinou turistickou barvu, než je reálně na stromě, na stromě je barva červená. Rozhodli jsme se proto nahlásit tuto chybu společnosti Seznam.cz a jsme zvědaví zda-li tuto chybu opraví. Určitě vás budeme informovat.
HLEDÁNÍ SPANÍ POD ŠIRÁKEM
Blížíme se k hradu a zjišťujeme, že bažantů je tu čím dál tím více! Běhají přes lesní cesty, kde se schovávají ve vysoké trávě. Zuzka věděla o jednom bažantovi a mírně hláskem „vykřikovala“: „Já vím, že jsi tady, já to vím, já se tě neleknu, neleknu se tě“. No a když se bažant asi lekl její přítomnosti, vylétl a Zuzka zapištěla 😃. V jednu chvíli když jsme byly na lesní cestě, stalo se, že zprava (z pole) přecházeli pravděpodobně dospělí bažanti do lesa. Strnuli jsme a pozorovali je. Ani se moc o nás nestarali, byly jsme ve větší vzdálenosti od nich. Mohlo jich být tak deset. Byl to úžasný pohled.
ZTRATILI JSME SE?
Ztratili jsme se? Ne! Jen jsme sešli z cesty, původně jsme do zříceniny hradu Kožlí, chtěli přijít po červené, ale zážitek s bažanty nás přiměl k nepozornosti a zabočili jsme na lesní cestu. Na které jsme se museli držet, protože zkratka nebyla schůdná. Avšak, bylo to to nejlepší ztracení se, které jsem kdy zažil.
Zhruba v polovině lesní cesty nacházíme krmelec se zrním, za kterým se schovávalo černé kotě. Zuzka na mě: „Luky, vezmeme si ho?“ V tu chvíli se objevilo druhé a odpověď byla: „Aha, tak to ne! Tady bude někde máma a ta by nás vyprášila“. Pokračujeme do hlubší části lesa , kde se začala přítomnost bažantů na plochu lese zvyšovat. V trávě byly početné rodiny, na cestách se procházeli a tak to trvalo, až k objektu Vodní mlýn Kožlí. Na zahradě tohoto mlýna a na cestě za ním bylo najednou snad stovky těchto savců. Všichni od nás zběsile utíkali pryč, bylo to neskutečné!
Asi tak, kilometr a půl nazpět jsem si uvědomil, že jsem udělal s dnešním spaním chybu. V tom je občas krása spontánnosti, nemyslíte dopředu, jdete prostě tam, kam chcete. Vlhko, to je ta odpověď! Po lesní cestě jsme klesaly do údolí a začali pociťovat vlhko! To není dobré. Do údolí se slunce dostává nad ránem hůře a je v něm zima a vlhko. Příště na ty vrstvící šedivé čáry v mapě budu myslet více. Zuzka se mnou naštěstí souhlasila, i když už jsme byly za celý den dost uchození, rozhodli jsme se vrátit do vyšší části lesa a tam přespat. Zuzka byla ráda, v údolí ji byla mírně zima. Bál jsem se aby nenastydla, když jsme začaly stoupat, cítila už teplejší vzduch a pocitově ji bylo teplo.
TAK KDE TO ZAKEMPÍME?
Přemýšlel jsem, kde se nám bude nejlépe spát. Chtěl jsem místo rovné a aby na nás ráno dopadly sluneční paprsky, kdyby náhodou bylo v noci vlhko. To místo jsme našli. Hned u žluté turistické značky, blízko pole, po které jsme vcházeli do Kožlí. Hrozně jsme se tu lekli. Mohlo být kolem deváté hodiny a nad námi spala bažantí rodinka. Najednou ohromný ruch asi deseti bažantů, kteří vystartovali a máváním křídel nad námi byli nuceni přeletět úplně jinam. Lekli jsme se a smáli se tomu. Když jsme se blížili k našemu místu, na zemi byli ještě slyšet malí hlodavci, domníváme se, že šlo o hraboše. Pro dnešní noc máme jistotu, že opravdu nespíme sami, že kolem nás mohou běhat hraboši, bažanti a pro velkou nelibost i slimáci.
Dnešní místo bylo pro pozorování hvězd před spánkem také krásné. Viděli jsme spoustu hvězd a já s klidem usnul, že jsem nám našel relativně suché místo na přečkání noci. Dobrou noc.
POHÁDKOVÉ RÁNO U RYBNÍKA
Ráno nás vzbudili dva lidé, procházející po turistickém značení a vyprávěli si příběhy z nočního veselení. Zuzce lezl po plachtě slimák, tak jsem ji zachránil a odpinknul v dál, aby se nebála. Dobré ráno přejeme!
Sbalíme si naše věci a přemístíme se ke Konopišťskému rybníku na odpočívadlo dát si snídani, tentokrát z druhé strany. Všude kolem břehu jsou rybáři. Chvilku se bojím zapálit svojí plynovou kartuši, abych je zbytečně nerušil. Avšak blízko nás byly dvě hlasitější skupinky cizojazyčných rybářů, tak mi to po chvilce nečinní žádný problém vařič dát na vyšší výkon. Divil jsem se, že jejich úspěšnost rybích úlovků byla poměrně vysoká.
Když jsme dovařili čaj a kaši k snídani, naskytl se nám pohled na věž zámku konopiště a jeho stěny. V odraze s východem to byl pohádkový výhled. S klidem můžu říci, že tohle putování se vážně vydařilo!
HOUBA A ZMĚNA CÍLE
Náš dnešní cíl byl, jak se dostat do Čerčan! Čerčany jsou vzdálené od odpočívadla u Konopišťského zámku asi 12,5 km. Cestou si Zuzka stihne pořídit turistické známky a projdeme kolem obůrky Stará Myslivna, kde chovají divoká zvířata. Zhruba po tři čtvrtině cesty v oblasti Plíhalův mlýn, narazíme na krásnou bedlu. Zuzka se do ni okamžitě zamilovala. Jelikož nemám k volně rostoucím houbám zcela přátelský vztah, prověřuji si, jestli se nejedná o nějakou toxickou verzi této houby a po mnoho a mnoha ujištěních jsem se dostal do klidu. Domnívám se, že to byla bedla vysoká, která nevyrostla do výšky kvůli okolnímu prostředí. Celou dobu jdeme v údolí kolem toku Konopišťského potoka až do Poříčí nad Sázavou. Krajina je to nádherná a za celou dobu nenarazíme na žádného turistu, pouze v místních osadách a chatkách na několik obyvatelů.
V Poříčí se rozhodujeme, že do Čerčan už nepůjdeme a počkáme zde na vlak. Na oběd si zajdeme do místní restaurace PHO Poříčí, kde jídlo bylo fantastické! Děkujeme!
Vlak nás dovezl po zhruba dvou hodinách do Prahy kolem Sázavy a my spokojeně si k večeři připravili naši „ulovenou“ bedlu“ a jdeme spát. Tento výlet byl pro nás neskutečně odpočinkový a moc jsme si ho užili. Vše bylo dáno hlavně tím, že jsme moc neplánovali a hlavně si užívali s respektem přírody kolem nás.
Tak naviděnou příště u dalšího článku.
ZDROJE
- Přírodní park Hornopožárský les. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2023-09-17]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/P%C5%99%C3%ADrodn%C3%AD_park_Hornopo%C5%BE%C3%A1rsk%C3%BD_les
- Baxova studánka (5458) [online]. In: . [cit. 2023-09-17]. Dostupné z: https://www.estudanky.eu/5458-baxova-studanka
- Konopiště [online]. https://www.zamek-konopiste.cz/cs [cit. 2023-09-17].
